Třebovický závod obedience 2010
Počasí bylo horké, všichni jsme se pěkně pekly. Ačkoliv jsme na cvičáku s přáteli strávili celý den, tak ani Marek se nenudil (lze usuzovat z toho, že to, co si s sebou vzal na čtení ani neotevřel J ) a taky se trošičku tetelil, když všichni pochvalovali hliníkové činky jeho výroby J
Na řadu jsme přišli celkem brzy. Nejprve všechny skupiny udělali skupinové cviky a pak se pokračovalo cviky 3-10. Byli jsme první z druhé skupiny. Setík zpočátku cvičil krásně, až mě to zaskočilo a možná i uchlácholilo. Pak jsem mu nesení aportu „zkazila“ jelikož jsem ho pohladila dříve, než zaznělo konec cviku. Paní rozhodčí řekla bohužel, že by to obodovala tak na 8.5, cvik se jí líbil, ale smůla = 0 (žádná smůla, blbá panička, bohužel jsem nebyla jediná, kdo to tak udělal i další, co šli po nás, takto cvik ukončili; kdybych tohle neudělala, tak nám to vyšlo…ale to jsou už jen kdyby).
V druhé polovině se již tak nevedlo, Setík (resp. i já jemu) kazil cviky, u nichž bych ani moc nečekala, že by je nedal…ne nadarmo se říká, že pes pokazí to, o čem si člověk myslí, že umí bez problémů. Na to, že když na nás přišla řada, bylo už dost vedro, tak mě Setíček mile překvapil, měla jsem z jeho projevu a práce velkou radost i když to na zkoušku nevyšlo.
Přihlášených bylo max čili 25 psů a z toho pouze 6 zkoušky udělalo (asi erupce na slunci nebo to chce jen více trénovat v závodní atmosféře J ).
Už se těšíme na nějaký příští závod, snad ještě bude počasí přát a nebude moc mokro.
Někdy si říkám, že buď lije nebo paří slunko a někdo by mohl říct, vždyť pes má pracovat, když to umí. Ale pes není stroj a stejně jako my se někdy necítíme ok, má na to stejné právo i náš hafan.
To jsem se tak na závěr zamyslela a asi tahle myšlenka směřuje k tomu, že pinč a navíc trpasličí a ještě k tomu černý, je malý psík bez podsady, takže horko, popř. velké mokro mu můžou práci dost znepříjemňovat.
.