Původ: Vyšel ze stejných předků jako pinč, tedy ze středně velkých psů užívaných především k chytání krys a k hlídání. K rozlišování jednotlivých forem podle velikosti a kvality srsti začalo docházet až od druhé poloviny 17. století. K oficiálnímu oddělení malého hladkosrstého pinče došlo ovšem až na samém konci 19. století.
Popis: Malý pes, který však jinak svým vzhledem odpovídá střednímu pinčovi. Svalnatý, čtvercového formátu a elegantního držení těla. Hlava protáhlá a relativně silná, s vysoko nasazenýma, dopředu klopenýma ušima ve tvaru písmene V. Ocas vysoko nasazený a krácený asi na tři články. Srst krátká, lesklá a hustá. Zbarvení: červenohnědé v nejrůznějších odstínech nebo černé s pálením. Charakteristika: Velmi temperamentní, bystrý a odvážný pes. Je stále ve střehu, na cokoliv podezřelého okamžitě upozorní a k cizím je naprosto nedůvěřivý. Proto je dobrým hlídačem. Neváhá ani zaútočit jako první, a to i na soupeře nesrovnatelně větší, než je on sám. Reaguje rychle až překotně. Zvláštní nároky: Potřebuje spíše tlumit než povzbuzovat, zvláště co se hlasových projevů týče. Na péči o srst, na potravu a běžnou péči je nenáročný, nezbytně však vyžaduje důslednou výchovu a výcvik. Užití: Tento ve své váhové kategorii univerzální pes je schopen plnit množství nejrozmanitějších úloh: společníka, hlídače, turisty i sportovce. Výskyt: Dříve byl mnohem běžnější než dnes, patří především ve střední Evropě, včetně naší republiky, k poměrně běžně chovaným plemenům.